HNUTÍ
HNUTÍ
(2/s.61) Diskutovány jsou i nové netržní koncepty, které ale vždy mají určitý utopický rozměr. Tržní socialismus považují za nepřiměřený ústupek tržním liberálům. Například vyznavači netržních konceptů předpokládají nahradit tržní informace nastavením parametrů ekonomiky „ex ante“ na základě nějaké metody racionální kalkulace. Reálnou možnost pro to má vytvořit rozvoj výpočetní techniky (koncepty jako kybersocialismus, moneyless economy). Jsou to ale koncepty, které nároky na kalkulovatelnost produkce i práce odpovídají spíše požadavkům stacionární, tedy nedynamické ekonomiky. Jde o ekonomiku tvrdých ekologických omezení, na rozdíl od rostoucí ekonomiky industriální éry. Pružnost ale vyžaduje nejen kvantitativní , ale i kvalitativní růst. A bez nové kvality výrobních sil územní a hmotné limity nemají řešení.
(5/s.19) Ekonomický rozvoj by se přitom (prostřednictvím strategického, makroekonomického, ale také detailního plánování) podřizoval demokraticky konstruovaným potřebám a preferencím lidí, a to do všech podrobností. Významnou roli by hrála komunikace umožňovaná počítačovou technologií, která by představovala jakousi moderní agoru. Pozornost by se obracela k utváření vědomí demokratické účasti na společném úsilí a k možnosti být odměněn příležitostí k osobnímu rozvoji a postupu.
Ke specifickému teoretickému základu nového socialismu by patřila v této koncepci i radikální demokracie, překonání zastupitelského systému a návrat ke klasické, přímé aténské demokracii. Takto budovaný stát je označován za stát ve skutečně marxovském smyslu. Prohlašuje se, že zmíněným ekonomickým a politickým postupem zajišťovaná rovnost by byla efektivnější než stimulování růstu.
(2/s.63) Někteří autoři dokonce mluví o socialistickém konzervativismu (např. P. Sirůček), který by obdobně jako konzervativismus pravicový vyzdvihoval hodnoty politického národa, nezbytné autority odborníků při správě společných věcí (tj. meritokracie) apod., ale v socialistickém kontextu. Zastánci socialistického konzervativismu tvrdí, že je snáze spojitelný s kolektivistickými ideály a nabízí východiska lépe uchopitelná pro masy, než příliš individualistický a antiautoritářský libertariánský koncept socialismu, příliš utopický koncept samosprávného socialismu nebo příliš kompromisnický koncept demokratického socialismu.
(22/s.22) Socialistická společnost je, dle definice, altruistická, což jí v soutěži s kapitalismem neposkytuje žádnou výhodu, spíše naopak.
(22/s.23) Proto nutno řešit otázku, zda navrhovaná modelová společnost bude existovat paralelně s plnokrevní kapitalistickou společností, jak se to stalo reálnému socialismu. Jestli ano, nemá zdaleka vyhráno. Kapitalistická společnost totiž vyšší produktivitou než socialistické hospodářství a vyššími vytvořenými zdroji v soutěži, může zajistit vyšší životní úroveň svého obyvatelstva a tak zprotivit zaostávající socializmus.
(22/s.22) Pro Richtu podmínkou vítězství socialismu bylo nejen jiné rozdělování, ale také a to hlavně, - jiný proces tvorby bohatství.
(16/s.13) Stoupenci radikálních socialistických řešení, (tučně autor) včetně zelených, někdy spoléhají na světovou revoluci (tučně autor) jako nestandardní řešení prohlubujících se rozporů a problémů. Tyto již nelze řešit v rámci tržně-kapitalistických mantinelů. Predikována bývají různá povstání marginalizovaných s možností reakce elit v podobě přenesení konfliktu na nacionalistickou, případně na náboženskou platformu ( ve smyslu hledání společného nepřítele). Jiní se obávají nezvladatelného chaosu včetně možnosti III. světové války. Voláno je po změně a reorientaci hodnot. Celý systém se může transformovat také zdola, a to včetně proměn samotných lidí. „Nový člověk“ přestane toužit po materiálních statcích („být“ bude mít přednost před „mít“). Zdroje z vojenské výroby budou převedeny do ekologické či sociální sféry. Vyspělé země zesílí pomoc rozvojovým. Na všech úrovních rozhodování nastoupí jiné cíle než maximální peněžní zisk (sociální a ekologické priority). Hlavní ekonomické problémy budou vyřešeny za pomoci rozvoje nových technologií. Člověk bude osvobozen od ekonomických starostí a klíčovými se stanou např. otázky využití volného času. Systém bude decentralizovaný, včetně rozšíření samosprávy (tučně autor) ve všech oblastech.
(7/s.31)… posílí obory s vysokým podílem vědeckých aplikací, v tom i odvětví sociálního a ekologického zaměření. … v odstranění válečných výdajů
(3/s.5) Vzhledem k nadnárodnímu charakteru kapitálu jeví se zatím jako nejslibnější situace, kdy by hnutí formující alternativní struktury mělo rovněž nadnárodní, globální charakter. Schopnost alternativního či revolučního hnutí slaďovat a integrovat zájmy občanů zemí různého typu na bázi společných, dlouhodobých cílů je proto klíčovou podmínkou pro socialismus. … Vyvíjí se i internacionální solidarita – od pouhé koordinace k potřebě více transnacionálního rozměru.
(3/s.5) … Na druhé straně však socialismus musí mít určitou společnou podstatu, kterou nelze jednoduše relativizovat. Zatím je ještě vývoj podmínek pro socialismus příliš roztříštěný a nerovnoměrný, takže nalezení výraznější shody různých směrů o podstatě modelu socialismu pro 21. století patří mezi výzvy budoucnosti.
(3/s.5) Vznik socialismu nemůže být jednorázovým procesem, musí proběhnout dlouhý proces nazrávání jeho bezprostředních předpokladů ve vzájemné podmíněnosti evoluce a revoluce.
(2/s.60) Revoluční praxi totiž nelze zužovat na usurpování politické moci, ale měla by být o demokratickém přerůstání do nové kvality systému.
(2/s.61) Na druhou stranu i tento koncept musí být ověřován postupně, podle reálných podmínek a bez lidem vzdáleného sociálního inženýrství. Ostatně právě Karel Marx už řadu svých závěrů formuloval v polemice s různými utopicko-socialistickými vizemi.